Historie farnosti

Vznik samostatné duchovní zprávy

Všechny dobové zprávy se shodují v jednom: Beneficium (zvláštní duchovní správa) byla zřízena z podnětu náboženských nepokojů, které se děly ve zdejším kraji. Činitelem který vystupuje v této věci do popředí je tady lukovská vrchnost – jak se píše v dobových zápisech. Jeho Exellence p. p. Christian August von Seillern ck tajný rada, majitel velkokříže řádu sv. Štěpána, místodržitel v Dolních Rakousích atd., tehdejší majitel Lukova, Kralic, Líčan, Starého Jičína, Přílep a lenní pán Martinic, Štěbetic a Kurovic.

Všeminská první farní kronika (je psána zprvu německy) připisuje velkou horlivost hraběte o zvelebení náboženského života ve Všemině (pramen farní pamětní kniha I. str. 10)
Kde tedy hledat myšlenku na prohloubení pastorační činnosti ve Všemině? Především v té době. V 15. století hnutí husitské zasáhlo i Moravu, dokonce roku 1422 se připomíná bitva u Slušovic (P. Drábek str. 62). Zdá se tedy, že majitelé lukovského panství, páni ze Šternberka, netrpěli náboženské novoty ve svých vesnicích. K pochopení náboženského rozjitření této doby nutno dále zvážit politické a sociálně hospodářské vlivy, které zvláště zde na Valašsku měly svou sílu. Šlechta chtěla zvyšovat vlastní moc a utužovat poddanství na vlastních statcích a získat statky nové. A právě náboženství bylo mnohdy pláštíkem těchto snah vrchnosti, jak u protestantské, tak i katolické vrchnosti. U poddaných se zase hospodářským tlakem vrchnosti budil odpor, který mnohdy používalo i náboženství ke svým cílům, proti vrchnostenskému pánu. (povstání Valašského lidu Orava) I když Všemina a Dešná ležely na okraji lukovského panství a patřila do Slušovické farnosti, kde byly poměry mnohem klidnější, byl zde i opačný vliv, který se zde tlačil z Liptálu, neboť ten byl spolu s Hošťálkovou, centrem náboženských nepokojů, v červenci roku 1777 (Bednář str. 90).

Protože horní část Všeminy chodila místo do Slušovic raději do liptálského kostela, kam měla blíže, bylo nebezpečí, že i ve Všemině začnou sílit novoty, které již Liptál plně ovládly (Bednář str. 51). V Liptále lid zpíval v katolickém kostele luteránské písně, dokonce dal faráři návrh, že jej zvolí za evangelického kazatele, opustí-li s nimi katolickou církev a stane se evangelíkem.

Náboženské nepokoje v okolí, jsou tedy nejdůležitější okolností, která vyvolala myšlenku na zvláštní duchovní správu všeminskou. Můžeme se však domnívat, že zde sehrál velkou úlohu v založení samostatné duchovní zprávy Jan Leopold – šlechtic z Haye, významný člen tehdejší náboženské komise, mikulovský probošt a později hradecký biskup, spolu s tehdejším slušovickým knězem P. Ondřejem Martikou. Při zkoumání na řešení, zlepšení a uklidnění náboženského života na Valašsku, několikrát najdeme zmínku o Všemině. Poprvé se objevuje ve vizitační zprávě vizovického děkanátu 16. června 1777 v oddíle slušovické farnosti.

Praví se v ní: …Všemina jest od mateřského kostela vzdálena přes hodinu cesty. Toto velké místo je obklopeno samými protestantskými vesnicemi. Do této hodiny se však lid ještě nenechal svésti. Dobrý duchovní by mohl tyto obce před jedem bludného učení zachránit a uchovat, kdyby byl v místě. Exellence pan místodržící hrabě von Seillern by mohl bez pochyby jako šlechetný křesťan a otec svých poddaných přispět svým podílem ke zřízení tohoto založení… (Bednář str. 296). Tato zpráva je pro Všeminu velmi důležitá, neboť v ní je jádro odpovědí na otázku proč a kým byl poslán kněz do Všeminy. Rozhodně tehdy nevyšel rozhodný podnět na zvláštní duchovní zprávu všemniskou od hraběte Seillerna. Mýlí se tedy P. Pavelka, když ve farní kronice připisuje zásluhy jedině lukovskému pánu (P. k. I str. 9 – 10). Je pravda, že Seillern hradil, i když ne úplně, tak alespoň podstatný náklad na církevní stavby, do které patřila i škola a vydržování kněze ve Všemině. P. Pavelka, který psal z doslechu událostí starých přes 50. let je celkem pochopitelný.

Kronika zde byla založena až v roce 1831. Po vizitačním zjištění se Všemina častěji objevuje ve zprávách náboženské nadace. Milostivým opatřením lukovské vrchnosti, s pověřením arcibiskupské konzistoře, koncem dubna 1778 přichází do Všeminy P. Filip František Bořuta jako první místní kněz. Probošt Haye hlásí koncem června 1778 o Všemině: …Zde hrabě Seillern od šesti týdnů ustanovil slíbeného kaplana s platem 200 zlatých, k nevšední radosti celé farnosti. Bydlí zatím v jednom selském domě a vykonává bohoslužbu v postavené přilehlé boudě, pokud nebudou postaveny nutné budovy kostela a obydlí….

S postavením slíbeného kostela hrabě však nijak nepospíchal. Odkládání výstavby se nelíbilo náboženské komisi, takže Haye ve svém hlášení v roce 1779, si trpce stěžuje na Seillernovu neochotu splnit své dané slovo.

Píše o Všemině: …Jeho Exellence pan hrabě sice zde slíbenou kněžskou službu založil a jemu prkenou boudu ke konání bohoslužeb dal, avšak ke slíbené kostelní, kaplanské a školní budově nebyl dovezen ani jeden kámen. Dovoluji si tohoto pána se vší uctivostí upozornit na jeho slovo dané jejímu císařskému královskému apoštolskému Veličenstvu… (Bednář str. 421, 449, 452, 506)

Zdá se tedy, že teprve důrazné upozornění náboženské komise pohnulo lukovským pánem. Všemina nikdy nepatřila mezi bohaté fary. Spíš mezi nejchudší na lukovském patronátě byla v tomto ohledu poslední. Zdejší farnost neměla žádné pole, ani kapitál, ani desátku s přifařených obcí. Při ustanovení kněze se zavázal lukovský hrabě platit knězi 200 zlatých ročně. Proti ostatním farnostem to bylo velmi málo (700 zlatých). Není proto divu, že první kněz ve všemině P. Bořuta, aby si vylepšil své hmotné postavení, si pronajal místní statek asi 300 měřic. Protože mu však místo většího počtu zlatek přibylo jen větší trápení s nespolehlivou chasou, nájem brzo zrušil. Fara byla dostavěna o hodně později. V roce 1795 se do ní konečně nastěhoval. Moc si zde nepobyl, poněvadž dne 5. července 1795 zemřel.

Zpracoval: František Vala