Tragédie rodiny Oškerové

Podle vypravování  dcery manželů Oškerových Marie, zaznamenáno v kronice včelařů.

Osvobození vlasti a ozbrojeného odboje se zúčastnila i část členů včelařské rodiny. Rodinný dům Františka  Oškery se nachází jako samota, paseky mezi Dešnou, Všeminou a Chrastěšovy v lese. Zde se včelaření dobře dařilo a dědilo se z pokolení na pokolení. Tak tomu bylo i u Františka Oškery. V domku žil před válkou s otcem, dcerou Marií, syny jednadvacetiletým Bohušem, dvacetiletým Aloisem, sedmnáctiletým  Josefem. Manželka Františka mu věrně pomáhala v zemědělství i v lese. Tato samota se stala přes válku útočištěm mnoha běženců, které František Oškera přes riziko trestu smrti od nacistů přijal pod svou střechu. Už v roce 1943 tu našli své útočiště cikáni z Veselé – Holomek, Můrek, Blažej. Roku 1944 zde přechovával v úkrytu mezi dvěma stěnami kapitána Vasila, komisaře pro Zlínsko.

Tento padl v boji 2. 5. 1945 ve Vizovicích. Sám František Oškera, jeho synové i zeť  Matyák byli činní jako partyzáni. Zúčastňovali se mnoha akcí. Přepadení německého velitele na Veselé, likvidaci zrádců na Rakovách v Zádveřicích a jinde. Štáb partyzánů se skrýval v Uble u Jana Krajče. Velitelem byl Buťko – Murzin. Organizace byla značně rozsáhlá. Zahrnovala Vizovicko  po Vsetín, Hostýn, Klobouky a Zlín. Bylo tu shozeno hodně parašutistů. Měli vlastní vysílačku. K potření jejich činnosti bylo vysláno SS komando – velitel Skarzenny. Tyto SS útvary byly ve Slušovicích a Vizovicích s vycvičenými psy. Velitel Skarzenny měl štáb ve vizovickém zámku.
Dne 10.4.1945  v jednu hodinu v noci vtrhlo SS komando do domu Františka Oškery. Partyzáni přišli právě z akce. Pistole ležely na stole, nedalo se zapírat. Sebrali celou rodinu, mimo devadesátiletého otce. V poutech je odvedli do hostince u Tomáše Kovařčíka ve Všemině, kde bylo velitelství vojáků, kteří zde byli ubytováni. Ráno je odvezli do školy do Slušovic k výslechu a odtud malým otevřeným autem do Vizovic. Tam v bývalé věznici okresního soudu  byli vězněni jako rukojmí za Vizovice. Kdyby se partyzáni rozhodli napadnout věznici a vězněné osvobodit, byly by Vizovice vypáleny, obyvatelé postříleni. Partyzán, zeť Matyák měl osvobození připraveno, ale nedostal k tomu od velitele souhlas se slovy: „To nemóžno“! Vězňové byli nelidsky týráni. Na mrtvolách byly znát spálené a vytrhané nehty, avšak nepromluvili. V noci 1.5.1945 je po jednom odvedli do parku, kde je ranou do týlu zastřelili a lehce zahrabali do kulometného krytu. Objeveni byli pro spoustu much zahradníkem 15. května 1945. Společně s nimi byl i mladý partyzán Jan Vičík. Stolař Lutonský zhotovil šest rakví. Společně byli odvezeni k bratrovi Janu Oškerovi a za účasti příslušníků odboje, spolků, hasičských sborů a lidí z celého okolí byli pohřbeni ve společném hrobě  před kostelem ve Všemině.

Dcera Marie zůstala naživu, protože v tu dobu již byla provdána a nebydlela s rodiči.