Všeminské varhany

Píšťalové varhany jsou královský nástroj, dokáží vytvořit širokou škálu barev tónů a síly zvuku. Pro jejich krásu a schopnost povznést ducha k Bohu je církev uznává za nejvhodnější hudební nástroj pro bohoslužby v chrámě. Jejich vznešenosti a možnostem odpovídá i jejich složitost a finanční náročnost. Většinou jde o nejdražší součást kostela. Proto není divu, že se v době elektroniky záhy začaly objevovat snahy vytvořit elektrický nástroj napodobující zvuk varhan. Jeho cena je mnohonásobně nižší, nezabírá tolik místa a v mnohém ohledu je jeho obsluha pro varhaníka jednodušší a pohodlnější. Klasické varhany navíc vyžadují pravidelnou údržbu a opravy, ohrožuje je červotoč, při změnách teploty na jaře a na podzim dřevo pracuje a vyskytují se drobné závady. V našem kostele byly právě před 40 lety nahrazeny již nevyhovující píšťalové varhany z roku 1886 varhanami elektrofonickými.

Po letech zkušeností se ale ukazuje, že i moderní elektronika není v kostelních prostorách spolehlivá, její závady jsou nevyzpytatelné. Její vývoj jde tak rychle dopředu, že velice rychle zastarává a přestávají být k dispozici náhradní součástky – a tak takový nástroj podléhá zákonitostem současného spotřebního zboží. I přes stále dokonalejší napodobení tónů je nakonec limitující reproduktor, který nedokáže věrně vykreslit krásu skutečných varhan. A pokud se vytvoří složitý systém mnoha reproduktorů, pak cena takového nástroje je srovnatelná s klasickým. Sám distributor našich současných digitálních varhan mi řekl, že mohou být náhradou za harmonia, ale nemohou konkurovat píšťalovým varhanám. Mohou je nahradit provizorně na dobu opravy varhan nebo na čas než se našetří na klasické. Jsou také výborným řešením jako cvičný nástroj do uměleckých škol nebo do bytu.

Je tu ale ještě jeden důvod velmi závažný zvláště v dnešní době: Jsme zatíženi mentalitou vlastnit potřebné věci co nejrychleji za co nejnižší cenu. Kvalita jde dnes čím dál víc stranou, protože člověk si nové modernější věci pořizuje tak rychle, že nemá cenu dělat nic na dlouho. Kostel je naproti tomu symbolem hodnot, které jsou stále stejné. Kostel se nestaví na jednu, dvě nebo tři generace. Právě v kostelích obdivujeme krásu, která je často velmi stará a stále okouzlující, krása, která dokázala svou neměnnou hodnotu tím, že odolala proměnám času. Vytvořit takovou krásu bylo v každé době náročné, vyžadovalo čas a také finanční prostředky. Kostely se stavěly desetiletí, ba i staletí a stály mnoho peněz. Dnes jsme vděčni jejich tvůrcům, že šli náročnou cestou a tak se nám až do naší doby zachovaly duchovní a umělecké poklady.

Ti lidé to nedělali pro sebe, ale ke slávě Boží. Proto nelitovali námah, obětí a byli trpěliví i když se třeba výsledku nedožili. Dělají-li lidé něco pro sebe, je to lidské a jako takové nestálé, zaniká. Dělá-li se něco pro slávu Boží, pak i dílo lidské získává něco z nepomíjivosti Boží.

Kéž jsou nové všeminské varhany trvalou hodnotou. Ne atrapou, která vydrží pár let, ale velkolepý dar občanů dobrému Bohu k Jeho cti a slávě.

Podoba nových varhan

Nové varhany mají být dvoumanuálové s pedálem. V každém manuálu je plánováno 5 rejstříků, v pedálu 2, tj. dohromady 12 rejstříků. To je naprosto dostačující pro velikost našeho kostela. Ovládání bude mechanické, což je nejjednodušší a nejspolehlivější, snadno se dá malá závada i laicky opravit. Podoba skříně se hledala tak, aby co nejlépe zapadla do architektury našeho jednoduchého vesnického barokního kostela a zároveň ho obohatila. Skříň nástroje bude dubová, v přírodní barvě, umístěná uprostřed kůru ve výklenku vybíhajícího do chrámového prostoru – místo zábradlí, takže bude krásně vidět z kostela. Varhaník bude sedět za varhanami čelem k oltáři a nástroj (asi 1 m hluboký) bude mít před sebou. Vidět na oltář bude prostřednictvím zrcadel nebo spíše průmyslovou kamerou a malou obrazovkou. Malé píšťaly 2. manuálu budou ve spodní části, která bude celá asi o 40 cm předsazená před ostatní část skříně. Veliké dřevěné píšťaly pedálu budou vzadu kůru – v oblouku směrem k oknu nad hlavním vchodem do kostela, tzn. tam, kde stály dřívější varhany. Za nimi bude měch a ventilátor. Část kůru s lavicemi pro muže zůstane nedotčena a druhá strana, kde jsou varhany dnes, zůstane volná pro sbor nebo schólu.

Do výběrového řízení se přihlásilo 5 ze 6 oslovených moravských firem. Vybrána byla varhanářská firma z Olomouce. Podoba dispozice, skříně a umístění na kůru jsou výsledkem mnoha porad a hledání té nejlepší varianty z mnoha možností, přičemž jsme omezeni především velikostí kůru a výškou stropní klenby. To vše pod dohledem a radou arcidiecézního organologa, který bude po celou dobu stavby dohlížet na kvalitu díla. Podoba skříně byla schválena arcidiecézním architektem, uměleckou komisí i olomouckým arcibiskupem.

V těchto dnech varhanáři dokončují svou předchozí zakázku a pracují na dokumentaci našich varhan – v nejbližších dnech na nich začnou pracovat. Stavba bude probíhat v jejich dílně, až v posledních měsících je budou montovat na našem kůru, který budeme muset včas připravit. Odhaduji, že to bude v létě 2010. Termín dokončení varhan totiž je – dá-li Pán Bůh – listopad 2010.

P. Petr Wnuk

Ukázka hry na varhany